Hliníkové teleskopické žebříky BATAVIA

• Nejnovější
• Nejlevnější
• Nejdražší

Při pohledu na současný trh je možno spatřit spousty žebříků, od spousty značek, bohužel spousta z nich nesplňuje bezpečnostní normy.

Jako člen komise NEN, určující tržní normy, společnost Batavia cítí povinnost vůči svým koncovým uživatelům i obchodním partnerům vyvíjet žebříky na které se budou moci 100% spolehnout.

Tím to však nekončí, ve společnosti Batavia mají také hlubší osobní závazky, jsou přesvědčení a pevně věří, že žebřík by nikdy neměl být méně než dokonalý.

Je třeba vždy vynaložit veškeré možné úsilí, aby, byl dodáván ten nejlepší možný výrobek, který eliminuje co nejvíce rizik pro koncového uživatele.

EN131

EN131-6 je evropská norma, která specifikuje obecné konstrukční vlastnosti, požadavky a zkušební metody a definuje pojmy pro opěrné a stojící teleskopické žebříky. Tato část normy je určena k použití společně s EN131-1, EN131-2, EN131-3 a případně EN131-4. Aktuální verzí této normy je EN131-6:2019, která nahradila EN131-6:2015/17. S aktualizací přišly také některé změny konkrétních zkušebních protokolů, z nichž největší změny se týkají: 

1. Zkoušky v krutu
2. Zkoušky zatížení
3. Zkoušky zatažení
4. Stabilizační tyče

Dále byly aktualizovány požadavky na některé konstrukční prvky a bezpečnost při výstupu a sestupu.

TORZNÍ TEST (NATÁČENÍ ŽEBŘÍKU)

Při torzní zkoušce se měří vodorovné natočení žebříku. Tato část souvisí s konstrukční stabilitou a byla výrazně aktualizována. Podle nové normy je povoleno méně než poloviční zkroucení/ohnutí ve srovnání se starou normou, ale zkouší se téměř trojnásobným zkroucením zkušební hmotností (230 N až 638 N). Společnosti Batavia se podařilo v této zkoušce obstát díky úpravě vnitřní konstrukce žebříku a snížením jeho pružnosti použitím jiného typu (tužšího) hliníku a použitím většího množství materiálu obecně. Tato modernizace a navýšení materiálu má samozřejmě vliv na cenu a hmotnost, což znamená, že (extrémně) levné nebo lehké žebříky nemohou nikdy být schváleny podle normy EN131.

Příklad fotografie z torzní zkoušky, na které je vidět, že je velmi silná a žebřík by neprošel (nejedná se o model Batavia).

ZÁTĚŽOVÝ TEST (PEVNOST PODPĚRY)

Při této zatěžovací zkoušce se testuje pevnost podpěr. Neprofesionální žebříky: zkušební zatížení 2250 N. Profesionální žebříky: zkušební zatížení 2700 N.
Po této zátěžové zkoušce musí žebřík zůstat plně funkční a bezpečný pro použití.

RETRAKČNÍ TEST (BEZPEČNOST RUKOU)

Norma EN131-6 část 5.5 uvádí: ''Odjištění a zasunutí žebříku musí být možné bezpečným způsobem. Žebřík musí být konstruován tak, aby nedocházelo k sevření rukou a končetin mezi příčkami/stupni."

V praxi toho lze dosáhnout dvěma způsoby: 

1. Bezpečnostní mezera mezi příčkami (minimálně 2,5 cm)
2. Řízený sestup (měkké zavírání)

Batavia se rozhodla pro druhou možnost ze dvou důvodů. Prvním důvodem je, že model s měkkým zavíráním se může zcela zhroutit, aniž by mezi příčkami vznikl další prostor. To přináší výhody v oblasti skladování a snadnějšího přenášení pro koncového uživatele a nabízí logistické úspory pro maloobchodníky. Druhým důvodem je, že bez systému s měkkým zavíráním se žebřík spouští velkou rychlostí a silou nárazu. Toto je obtížné mít pod kontrolou a pro koncového uživatele to může být znepokojující a (stále) může vést k nebezpečným situacím, pokud se používá nesprávně.

Velký rozdíl oproti starým normám spočívá v tom, že žebřík je plně vysunut a zasunut 4 000krát, než se otestuje blokovací mechanismus a rychlost zasunutí. 

1. Vysunutí žebříku
2. Zatížení 750 N ve svislém směru
3. Zasunutí žebříku
4. Opakování 4 000krát 

Pro představu, tento cyklus se zhruba rovná každodennímu používání po dobu téměř 11 let a použití hmotnosti na jednu příčku, která je pětkrát vyšší než povolená celková hmotnost pro koncového uživatele (150 kg). Na konci tohoto cyklu by se žebřík neměl zatahovat rychleji než 200 mm/s na segment, aby byl akceptován jako systém s měkkým zavíráním. Blokovací mechanismus by měl stále normálně fungovat, aby prošel.

Tento rozsáhlý zkušební cyklus má samozřejmě vliv na integritu výrobku, vývoj kvalitního systému s měkkým zavíráním je složitý, ale nezbytný, aby obstál při zkouškách.

Mnoho levných žebříků v nabídce má vzdálenost mezi příčkami (což je technicky povoleno, ale nenabízí stejnou kvalitu nebo logistické výhody jako systém s měkkým zavíráním), nebo mají systém s měkkým zavíráním, který nesplňuje zkušební normy týkající se rychlosti a kontroly sestupu.

ŠÍŘKA ZÁKLADNY (STABILIZAČNÍ TYČ)

Všechny žebříky (běžné i teleskopické) s prodlouženou délkou 300 cm nebo delší, které lze použít jako opěrný žebřík, musí být vybaveny stabilizační tyčí. Požadovaná šířka stabilizátoru základny se určuje podle vzorce b2 = b4 + (l1*0,1). 

b2 je šířka tyče stabilizátoru (minimální zákonem požadovaná šířka).
b4 je šířka základny žebříku (spodní šířka)
l1 je délka prodlouženého žebříku krát 0,1

Příklad modelu 3.2m: b4=48 + l1=32 (320*0,1) je b2=80
Příklad 3,8m modelu: b4=48 + l1=38 (380*0,1) je b2=86

V těchto specifických případech by šířka stabilizační tyče měla být minimálně 80 cm pro výšku 3,2 m a 86 cm pro model s výškou 3,8 m.

Ne všechny žebříky se stabilizační příčkou jsou tedy schváleny podle normy EN131, jako například na obrázku vpravo dole, kde je příčka příliš úzká.

ZAMYKACÍ SYSTÉM (INDIKACE)

Podle normy EN131 by měl být žebřík opatřen jasným a viditelným označením, které zobrazuje stav uzamčení žebříku pro každou příčku. 

Žebříky Batavia mají „uzavřený“ uzamykací systém, který zajišťuje bezpečnou obsluhu - uzamykací systém je uvnitř příčky a ukazatele jsou umístěny na příčce z pohledu uživatele.

Existují modely, které používají „otevřený“ bezpečnostní systém, kdy se systém při uzamčení dané příčky vyklopí a slouží jako uzamykací i indikační systém.

Tento systém představuje vážné riziko pro zdraví a bezpečnost ze dvou hlavních důvodů:

1. Při lezení po žebříku můžete náhodně kopnout do ukazatelů, které pak odemknou danou příčku.
2. Při lezení po žebříku by se mohla tkanička boty zachytit o vyklopený indikátor, což by mohlo mít za následek uklouznutí/pád ze žebříku.

BEZPEČNOST PŘI ZATAHOVÁNÍ (DISTANČNÍ PODLOŽKY)

Modely některých výrobců jsou vybaveny distančními podložkami mezi příčkami. Norma EN131-6 část 5.5 uvádí: „Odjištění a zasunutí žebříku musí být možné bezpečným způsobem. Žebřík musí být navržen tak, aby nedocházelo ke skřípnutí rukou a končetin mezi příčkami/stupni.'' Pokud uživatel při vysouvání žebříku drží ruku na špatném místě na stupni, distanční podložky nezabrání riziku zranění, ale výrazně ho zhorší (protože náraz je zejména na této malé ploše větší, než když je rozložen po celé šířce příčky). To může vést k velmi vážným zraněním, jako jsou zlomené nebo rozdrcené ruce.

BEZPEČNOST PŘI LEZENÍ (DISTANČNÍ PODLOŽKY)

Kromě rizika zatažení představují tyto distanční prvky také riziko zakopnutí nebo pádu, pokud se na nich zachytí např. tkanička od bot. Podle pokynů EU pro obecnou bezpečnost výrobků musí být všechna rizika zranění minimalizována a výrobce/dovozce/prodejce je odpovědný za zavedení nejmodernějších technologií, pokud jsou k dispozici. 

TAHOVÝ TEST (HORNÍ UZÁVĚRY)

Podle normy EN131 musí být horní/koncové kryty připevněny k žebříku. Uvolněné horní krytky mohou mít za následek vážné nehody při vyvažování nebo dojde ke ztrátě upevnění ke stěně.

BLOKOVÁ STAVBA (NEPRAVIDELNÉ ZAMYKÁNÍ)

Na obrázku je vidět, že žebřík je vysunutý, pak jsou některé příčky vynechány a pak vysunutím dalších příček žebřík pokračuje. To je podle normy EN131 nepřípustné, protože příčka musí být vysunuta a být v uzamčené poloze, než se může uzamknout příčka nad ní. Stavění "bloků" vede k vysokému riziku zranění, protože lidé mohou o tento "blok" zakopnout, ztratit rovnováhu, uklouznout a spadnout. S mnoha levnějšími žebříky na trhu je možné stavět "bloky".

STALČOVACÍ KROUŽKY (NEPRAVIDELNÉ ZAMYKÁNÍ PŘÍČEK)

Stlačovací kroužky umožňují uzamknout žebřík mezi běžnými zámky a vytvořit různé vzdálenosti mezi příčkami. Norma EN131-6 část 5.2 uvádí: „když je žebřík v poloze pro použití (vysunutý) musí být příčky/stupně, na kterých je dovoleno stát, vždy rovnoměrně rozmístěny v souladu s normou EN131-1“. To znamená, že mezi příčkami nemohou být různé vzdálenosti, protože to není podle normy EN131 povoleno. Rovněž protahování hliníku oslabuje materiál a způsobuje, že se je pravděpodobnější, že se v těchto místech ohne nebo zlomí, pokud na něj působí velká síla/váha.